pátek 27. března 2015




O kom, o čem... O akustice...

Příběhy nám praví, jak chceme být zdraví, ticho přece léčí duši, nechcem přijít o slyšící uši.

1. příběh – O čerpání
Paní Ptáčková je majitelkou krásného rodinného domu, v překrásné lokalitě české kotliny nedaleko hory Říp. Jednoho pěkného dne se majitelka domu probudila, avšak ne sama od sebe, ale hučivým divným zvukem, který přicházel z neznámého místa, poblíž jejich oken. Podivné hlučení, které nezná. “Tady je přece jindy tak ticho, no proto jsem se sem přestěhovala, sakra”. Probuzení nevalné, rozmrzelost na nejvyšším stupni. Sakra sem, sakra tam. Jde se podívat, “…kdo mě ruší v sobotu ráno?! “Že by soused vytáhl nějakou sekačku?“ Jde blíž k oknu, blíž a blíž... A už to majitelka vidí, zírá na to, neví co má říct, žádná nová sekačka… Tepelné čerpadlo, …nové, …krásné, …ekologické, …s příspěvkem z programu „Zelená úsporám“, co naplat „…je hlučné!!!“
Ach sousede milý ach…,
…ekologický si chtěl býti, sousedka však chce tě bíti.

2. příběh – O nechtěném koupání
Krásný den, sluníčko svítí, nálada by měla být výborná. “No neke…, co to tam ti sousedi Jardo dělaj? Jako voni tam něco stavěj… Hale, já se jich jdu zeptat…!” Maruška neváhá, seběhne z ložnice dolů na svou pidi zahrádku a už spustí na souseda. „Hale Franto, co to tady kopeš?“ „Bazén…!“ Maruška ztuhne a nemá slov. Stojí bez hnutí a na sucho polyká. Když to rozdejchá, zeptá se “Jako tady u toho našeho plotu“ Abychom si lépe vysvětlili situaci. Maruška s Jardou si koupili menší řadový domek s pidi zahrádkou, kde se vejde tak akorát jedna houpačka, malé plastové pískoviště a věšák na sušení prádla. Franta s Bětou mají také takový domek a zrovna vedle nich. „No ale na bazén musíš mít stavební povolení, né?“ pídí se Marie. „Jako proč?“ Nedá se Franta.“No vždyť ho stavíš přímo u toho našeho plotu!“ „Jakej váš plot, to je taky náš plot…“ bla bla bla, bla bla bla. No Franta nakonec požádal o stavební povolení, a jelikož chodí Maruška s Bětou na pilátes, tak jim to s Jardou nakonec podepsali. Povolení Franta dostal, ale každé léto je Maruška nešťastná, že jim chlorovaná voda cáká na ty její pivoně, co tak krásně kvetou, ale už ne tak jako dřív. A nejen to. Kdo má v létě poslouchat to každodenní běhání dětí kolem bazénu, cákání a dovádění, když ty jejich děti s těma sousedovic vlastně vůbec nechtějí kamarádit. No a Běta už v létě na pilátes nechodí. Proč taky. Má přece pidibazén s pidiprotiproudem…


Pointa je velmi prostá, pokud nechceš býti sprostá...
Nenech sebe trápit hlukem, nebo jiným špatným zvukem...
Trvej na svém klidném spaní, právo na to mají děti, pán i paní...
Nevyzpytatelné  cesty páně, přes domluvu! Nejsme přece na Balkáně... 
Soudce, hygiena, úřad stavební, nás určitě ve vztazích nezachrání...
Tolerance to je dřina, může bouchnout jako mina...
Co nechceš, aby ti činil druhý, nech si zajít chuť, ušetříš sobě i jiným neduhy...




Žádné komentáře:

Okomentovat